Odjezd z Řecka, aneb pohádky je konec!

A jak už to tak bývá, každý příběh musí jednou skončit. 

Jelikož už těch zážitků a zkušeností bylo až dost, bylo na čase jet domů... A co tomu předcházelo a jak to celé dopadlo.....To se dozvíte v mém posledním článku :-) 

Jak už jsem zmiňovala, pokud jste chtěly nějakou tu výplatu, bylo nutností si v Řecku zřídit účet. 

Já měla sice svůj euro účet tady v Česku, ale to mi bylo k hovnu. 

Pamatujete jak jsem mluvila o Xeně? To byla ta velmi důležitá paní, která nám šéfovala! Snažily jsme se s ní několikrát domluvit na tom, že potřebujeme v týdnu volno, abychom si mohly udělat ten účet! 

Ani ta nás neposlouchala! Vendy dala třeba volno celý víkend a mě v pátek...což nám bylo...

No však víte k čemu!

Když něco takového řešíte měsíc a déle, v případě Vendy......už vám prostě dojde trpělivost!!! 

Nebudu se tady rozepisovat o celém problému s Xenou, následně s Robertem a Mirellou....je to na dlouho a nikoho z vás by nebavilo to číst. 

Možná, že už teď usínáte :-). 

(Pokud vás zajímají detaily, napište mi do zprávy na Facebooku nebo na Instagram a já vám vše ráda popíši). 

Každopádně, bylo rozhodnuto! Letíme domů!!!!!

Jelikož jsme odlétaly dříve, samozřejmě jsme si musely zajistit dopravu na letiště. 

Naštěstí nám letadlo odlétalo odpoledne, tak jsme měly dostatek času. Ráno jsme si sbalily zbytek věcí, rozloučily se s některými lidmi a většina z nich nám řekla, že děláme dobře, když jedeme domů. (To mi mimochodem řekli i účetní z hotelu!!!)

Popadly zavazadla a hurá odsud....

Nastal ovšem menší problém. A to byl ten obrovský kopec, nahoru k autobusu....(cca 5 pater)

Vidíte tu výšku????? Ten hotel byl celý v  posr¨¨¨¨¨ kopci!!!!!

Pokud bych měla normálně těžký kufr, tak ok, ale jelikož jsem svoje zásoby na 4 měsíce, zase vezla zpět, nebyla to žádná sranda!

Ten den se teplota vyšplhala asi na 42°C..........

Nevím, jestli se mi kolečka roztavila o asfalt, ale prostě nejela!!!!

Táhla jsem ten kufr tedy na dvou a funěla jako lokomotiva. 

Po cca 20 minutách jsme se doplazily k silnici. 

V našem oblíbeném Snack baru si objednaly ledové kafe a vydaly se na zastávku autobusu.

Vystoupily jsme na nádraží. Od tam to prý mělo být k letišti cca 200 metrů. 

Já sice nespočítám ani 14+17.....ale 200 metrů a kilometr...to tedy ještě rozpoznám!!!!!

A zase jsme šly...

Ten den, jsme toho nachodily opravdu hodně!

Cesta na letišti vedla podél silnice, místy chyběl i chodník...

Ale my byly v klidu, nemocnice byla nedaleko a Vendy tam už byla, neměly jsme vůbec strach.

Kufr byl snad čím dál těžší!!! 

Pot ze mě stříkal, jak ze zahradní hadice. Byla jsem už pěkně nasraná! 

Jen si to zkuste představit!!! Vedro, kufr těžký jako prase, potí se vám ruce a pod tíhou kufru na nich naskakují mozoly....a to blbé letiště stále v nedohlednu. 

Navíc, já nejsem úplně klidný člověk.....

Nevím co se stalo, jestli se mi převařily mozkové závity, ale dostala jsem totální záchvat. Vendy už byla taky na nervy a já tím moc nepřidala. 

Už to nevydržela :-). Vyrvala mi kufr z ruky, dala mi svoji tašku a posledních 500 metrů!!!!! 

Ano bylo to ještě 500 šílených metrů!!!!!

Ten Kufr táhla ona. No a kdo myslíte, že teď začal nadávat?!! :-).

Zpocené, žíznivé a unavené jsme se doplazily na letiště! První věc, která nás zajímala....

Kde sehnat alkohol?????

Na odbavení bylo plno času. Posadily jsme se na zem, jelikož nebylo dostatek židlí!

                                                  Vidíte ten můj šťastný výraz?! :-)

Na letišti neměli dost židlí!!!! Chápete to?

Jakmile se uvolnilo místo ve Snack baru, zaparkovaly jsme tam. Koupily vína, coly a jeden kousek pizzy, mé nejdražší v životě!!! Jeden kousíček stál 6 euro!!!!!

V tu chvíli, nám však bylo všechno jedno :-)

Ale jedno mě Řecko naučilo, když je všechno na hovno.............vsaď na víno! 

Po dvou flaškách nám bylo zase hej....

Vendy to letělo ve 4 a mě v 5. Tak jsme se pak musely rozloučit. Bylo to divné...s někým strávíte tolik času, bydlíte spolu a neustále něco řešíte a najednou to všechno končí v jedné odbavovací hale :-).............

Ale vše musí jednou skončit, aby něco nového mohlo začít :-)

A teď se nabízí otázka!! kampak se vydám příště?

..........................Možná do Sýrie................Prý shánějí pracovní síly! 

Mohla by to být další bombastická zkušenost :-)